Tábor 2024 BÁJNÁ ODYSEA

Tak jsme to rozjeliiii

Zdravíme všechny z našeho nového skvělého táborového působiště ve Vlčkové. Hlásíme, že jsme všichni dojeli celí, zdraví a spokojení. Cesta byla pohodová, naše zdravotnice to přežila bez úhony a vypadá, že to přežil i autobus včetně pana řidiče. Po příjezdu jsme si každý našli svůj příbytek a trochu se seznámili s okolím. Musíme říct ....je tady ale krásně. Naše skvělé a bezkonkurenční ( nikdo nemá lepší ) kuchařky nám připravily vynikající a posilující těstovinový ssssalát, abychom se posilnili na naši první bojovku. Potřebovali jsme zjistit, jakou barvu a jméno kmene letos máme, kdo je náš vedoucí a hlavně, potřebovali jsme získat nějaký kanystr, ale na co??? Úkolem naší letošní výpravy Bájné odysey je najít ztracené artefakty z historického muzea v Londýně. Abychom je ovšem mohli získat, potřebujeme se přenést do doby, ze které tento artefakt pochází....To je ale situace...Jak bychom ji vyřešili...chtělo by to stroj času. Stroj času jsme objevili, ale nefungoval. Ještě, že jsme prostě úplně nejlepší a podařilo se nám získat ty kanystry, do kterých se pohon pro stroj času dává. Možná toto je cesta, jak stroj času zaktivovat. Uvidíme. Naše kmeny letos nesou super názvy a jsou mezi námi Sečtělí, Mírumilovní, Neohrožení, Upřímní a tentokrát mají svůj kmen i vedoucí a kuchařky a ti jsou Odevzdaní. Tuž pecka ne? Představte si, že kolem tábořiště protéká potůček, ve kterém je plno zábavy...možná by nám stačil jenom ten. V tom horku se tam krásně schladíme a taky se tam dá, kde co objevit, například raky. Večer jsme si u táboráku zahráli nějaké hec hry, zpívali krásné písně a Maty nás uvedl do příběhu cestování s apoštolem Pavlem. No a také jsme zkusili rozpohybovat stroj času a povedlo se!!!! Stroj času nás přenesl do doby Keltů a za úkol máme získat vzácný lektvááár druidů. Byl krásně teplý večer, obloha plná hvězd a tak se nám do spacáčků ani nechtělo, ale co naplat, musíme... zítra se probudíme do jiné doby, plné dobrodružství.

Galerie zde 

V době Keltů a Divokého západu

Tak jsme zase tady...v pondělí jsme se probudili do krásného a horkého dne. Jak jsme psali minule, stroj času nás přenesl do doby Keltů a potřebovali jsme získat vzácný lektvááár starých moudrých druidů. Dělali jsme, co jsme mohli. Keltským dnem nás provedli Vojta s Kubou. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, jak Keltové žili, co dělali... prý měli zálibu ve shánění informací, které pak různě přikrášlené předávali dále, že by starodobé drbny? No někde tento fenomén musí mít původ. Také už víme (samozřejmě jedině v případě, že jsme v dějepise nedávali pozor), že na území Česka bylo nalezeno několik opidíí - takových Keltských osad a taky, že Keltové byli velice vynalézaví. A co je zajímavé, že vědci dokonce zkoumali, zda a popřípadě kolik Keltské DNA v sobě neseme. A představte si, že někteří opravdu máme!!! A my jsme si mysleli, že Kelti byli divoši....kdepáááák. Bříška jsme si napcali moc dobrou Keltskou baštou. Odpoledne jsme hráli bojovku pod názvem Řízený chaos, kdy jsme obléhali vesnice ostatních týmů. V každé volné chvilce jsme v potoce, hrajeme pinčes nebo hopsáme na trampolíně. Večer jsme pomocí indicie, kterou dostal tentokrát vítězný tým, objevili, kde se skrývá náš artefakt a tak jsme mohli znovu nakrmit pohonem stroj času, který nás tentokrát přenesl až na Divoký západ. U krásně praskajícího ohně nám Libor vyprávěl, jak se ze Saula horlivě pronásledujícího křesťany stal Pavel, který se stejnou horlivostí kázal evangelium. Zážitků plný den jsme zakončili ještě noční hrou - Zkouškou afrických bojovníků. A hurá do spacáčků. Čekala nás další krásná teploučká noc a další horký den. Pod vedením Evy a Wladka jsme například zjistili, že Divoký západ byl opravdu divoký. Zabíraní území, válka severu proti jihu, přepadávání dostavníků, zlatá horečka...a taky překvapivá informace, že spoustu indiánů nezemřela proto, že by byli zabiti, ale že zemřeli na nemoci, které do Ameriky přivezli evropané a indiáni na ně neměli imunitu. To jsme nevěděli. A přátelé! Eva s Wladkem nás naučili kowbojský taneček...a co je nejvíc, tančil i náš hlavní vedoucí a tomu říkáme odvaaaaz :o) Dopoledne jsme luštili indiánskou šifru a odpoledne jsme si prošli indiánskou stezku plnou aktivit jako je házení podkovou, prošli jsme opičí dráhou, stříleli z luku, stříleli z foukačky, poznávali pomocí dalekohledu zvířata a spoustu dalšího. Kuchařky nám dnes připravily Kyselý úsměv šerifa a sladké políbení Rybany. Sluníčko se schovalo za hory a to nám přineslo trochu úlevy. Indicie vedoucí k získání artefaktu byla tentokrát schovaná v tábořišti a těmi nejvšímavějšími byli Mírumilovní...a tak jsme získali z doby divokého západu pravý, nefalšovaný indiánský tomahawk. Protože jsme byli moc šikovní, získali jsme také dostatek paliva, aby se mohl zase rozjet a rozfunět náš stroj času. A kam nás přenesl? Tentokrát ztratíme pevnou půdu pod nohama a ocitneme se v době slavných mořeplaveb. U večerního táboráku jsme si kromě našich oblíbených písní zopákli něco z lidovek a připomněli jsme si, že Jede, jede poštovský panáček a taky, že do lesa nepojedeme. A již za svitu hvězd nám Daniel vyprávěl, jakými těžkostmi Pavel při svých cestách procházel, potěšil nás tím, že Bůh přestal počítat naše viny a také, že Bůh nechce, abychom si nesli jakoukoli přítěž. Do spacáků jsme šli velmi neochotně, ale protože nás zítra čekají mořeplavby, tak jdeme vplout do krásných snů... nějaké foto z dalších dnů najdete ZDE  a tady je divoký západ

Na moři a v Antice

Den ve znamení mořeplaveb jsme zahájili takovou (vzhledem k letošním bouřkám) malou bouřkou. Zastihla nás nad ránem, vytvořila krásnou světelnou show a pročistila naše ušní bubínky. Ale jsme stateční, bojíme se jenom trošku a tak jsme to zvládli. Nevím, jak to někteří vedoucí dělají, ale o bouřce nevěděli zhola nic :o) Tiše závidíme. A tak jsme se nalodili a pod vedením Michala vypluli vstříc zážitkům. V našem oblíbeném historickém okénku jsme se dověděli, kdo objevil Ameriku po kom byla Amerika pojmenovaná, kdo všechno se přes oceány plavil a kam, a samozřejmě o pirátech, což bylo zajímavější než nějací objevitelé. V dopolední bojovce jsme si museli nasbírat a nashromáždit suroviny, které jsme potřebovali na odpolední bojovku nazvanou Bitva o poklad piráta. Bitva proběhla v blízkém bukovém lese a co bylo více, než efektní, tak se pomocí barevných dýmovnic měnily doby. Bomba pecka, skvělý nápad. Artefakt, který jsme museli objevit byla truhla poctivě ukradená pirátem, který se jmenoval Rychlá ruka. Řekli bychom, že hledat artefakty nás opravdu baví. A to je dobře, protože jinak bychom nemohli proplout do jiné doby. Večer nám Pája vyprávěla o mořeplavbě, kterou zažil apoštol Pavel na vlastní kůži, o tom, že ji málem nikdo z nich nepřežil, o zmijím kousnutí, o tom, že stačí "kapka jedu", která dokáže otrávit naši mysl a o tom, že naše hodnota je v Kristu. Stroj času nás tentokrát přenesl do Antiky a my musíme jít rychle spát, protože se těšíme, co všechno v Antice zažijeme. Čekala nás další krásně teplá noc a ráno s nebem bez mráčku. Nacpali jsme si bříška vydatnou snídaní a pod vedením Daniela a Páje jsme se octili v antickém Řecku. V historickém okénku jsme se dozvěděli, jak Řekové žili, co si oblékali, co jedli, ale také pikantnosti jako třeba, že jako zubní pastu a ústní vodu používali moč, nebo, že již tenkrát stát provozoval veřejné záchodky, kam si lidé chodili pokecat a případně uzavřít nějaký ten skvělý obchod. A pak jsme slavnostně s olympijským ohněm v ruce a oslavným pokřikem zahájili olympijské hry. Tentokrát ovšem nešlo o výkony jednotlivců, ale o týmovou hru. Jeden za všechny, všichni za jednoho!!! To, s trochou upřímnosti musíme uznat, že to sem tam trochu drhlo. Ale zahráli jsme si plachtovanou, ve které jde o to, že celý tým zdrží plachtu a přes síť přehazuje míč, který chytá druhý tým. Pak jsme museli jako tým prolézt 4 kruhy, přemístit se pomocí beden, kterých bylo méně než hráčů z místa ÁÁÁÁ do místa BÉÉÉ. No a také velmi zábavnou hru na principu kámen, nůžky, papír zvanou Buny hop. Indicie vedoucí k získání artefaktu nás poslala na hrad Lukov a tak nám nezbývalo nic jiného, než se tam po obědě vypravit. Byla to krásná procházka, na hradě jsme vyplenili bufet, pan obsluhující si asi pořádně oddychl, když jsme odešli a rovnou zavolal zásobovací službu a možná taky záchrannou. Vzácnou starodávnou antickou bustu jsme objevili vedle budky štěstí :o) a vydali se zpět do tábora, kde nás čekalo překvapení. Navštívili nás koně z Tróje a tak jsme si mohli vyzkoušet, jak vypadá svět z koňského hřbetu. Nádhera. No a pak se strrrrrhla vodní bitka. A zase přišel večer. Přijel nás navštívit pro nás navždy národní velitel Petr. Povídal nám o tom, co všechno Pavel zažil v Efezu, jak žít naplněný život v Boží přítomnosti. Bylo to moc fajn. Dny letí jako splašené a my zase musíme do spacáčků.....A chcete vědět, kde se probudíme? Chvíle napětí.......čeká nás středověk....

galerie zde 

Ze středověku k dinosaurům

Po další teploučké noci jsme se "protloukli" do středověku tentokrát pod taktovkou Matyho a Noemky R. Jeden krásný den střídá druhý a my si nechceme přiznat, že jsme v polovině. Jsme velice kreativní a naše pokřiky den co den tuuuuníme k dokonalosti. Díky historickému okénku jsme se dozvěděli, že ve středověku společenské postavení určovala barva. Králové nosili červenou, šlechta modrou a chudina zelenou. Že nás na fotkách skoro všechny uvidíte v zelené je čistě náhoda :o) Také ale víme, že se v té době jedlo pouze dvakrát denně, takže naše táborové menu servírované 5x denně je prostě více než královské. Naše kuchařky určitě prošly kurzem u Přemka Foreita nebo Jana Punčocháře. No a protože se středověk vyznačoval mnohými morovými nákazami, vyzkoušeli jsme si takovou epidemii v dopolední bojovce. Ocitli se mezi námi malomocní, chromí, slepí a němí a ve spolupráci jsme museli projít trasu. Bylo to velmi zábavné. Odpoledne jsme se jako ve správném středověku vyzbrojili meči, štíty a přilbami a vyrazili si do lesa zahrát parádní larp. Vyběhali jsme se, pořádně vyřádili a mohli pozorovat sílu našich charakterů :o) Trošku tady začíná narůstat napětí ohledně hledání indicií vedoucích k získání artefaktu. Všichni ho chtějí najít, emoce rostou a s tím i zklamání pro ty, kterým se to nepovedlo. Ale nový den přináší nové příležitosti. To trochu zní jako moudro. Dnes jsme potřebovali najít husitský pohár. Večer nás navštívil náš oblíbený host René, který nás povzbuzoval, že na všechny ty naše životní klopoty nemusíme být sami. Kromě toho, že nám Bůh posílá do života přátele, tak především s námi chce být na každém kroku On sám. Naším celodenním snažením jsme získali dostatek pohonu do našeho neuvěřitelného stroje času a ten nás poslal do doby více než dávné a to rovnou mezi dinosaury. Takové nadšení zatím žádná doba neměla a tak jsme se nedočkavě zachumlali do spacáků a těšili se, co nám dinosauří doba přinese. Celým dnem nás provedla Julča s Kikou. Připravit si historické okénko bylo trochu těžké, protože popravdě vlastně nikdo pořádně neví, co se tenkrát dělo. Pracujeme tedy s dostupnými informacemi a to že takový pořádný dinosauří macek vážil 16 tun a měřil 40 metrů. Takového domácího mazlíka bychom asi nechtěli, že? Kdo by to živil? Jejich vyhynutí zavinil meteorit o velikosti 15 kilometrů a spadl na území dnešního Mexika a způsobil, že se planeta oteplila na 400 °C a to není prostě k žití. Dopoledne jsme krmili dinosauří mláďátka. Nejprve jsme si museli vyrobit dinosauří nožky a pak jsme pro malé prďusky sháněli potravu. Odpoledne jsme lovili pterodaktylí vejce, ve kterých byly schovány úkoly, které jsme museli splnit. Bylo to moc fajn. A jak jinak, dnešním artefaktem bylo dinosauří vejce, které se ukrývalo v nedalekém mlází v pravém a a nefalšovaném dinosauřím hnízdě. Večer u táboráku nás Filip povzbudil k tomu, abychom byli vždy připraveni slyšet Boží slovo. No a je to zase tadyyyy. Říkali jsme si, že byste určitě rádi viděli, jak ten náš stroj času funguje a tak vám v galerii posíláme jeden "vzorek". To budete koukat. A určitě zatoužíte být tady s námi. Nedivíme se. Takže ať to neprotahujeme...nakrmili jsme ho, nastartovali a zítra se probudíme pod horkým slunečným nebem v Egyptě.

galerie zde    stroj času v akci

V Egyptě a v budoucnosti

Z doby gigantů jsme se přemístili do Egypta. počasí nám nachystalo Saharu, takže jsme si to užili se vším všudy. Tentokrát si pro nás aktivity nachystal Filip s Tomkem. V historickém okénku jsme se dozvěděli, že staroegyptská civilizace trvala déle než 3 tisíciletí a za tu dobu se vystřídaly přinejmenším 3 modely státu. Velkou zajímavostí bylo, že swingu archeologové úplně vyhrabali z písku až v roce 1925. V dopolední bojovce jsme egypťanům pomohli vybudovat pomocí plastových trubek zavlažovací systém a celkem nám to šlo, asi z nás fakt něco bude. Úplně nevíme, jak budeme vypadat na fotkách, protože náš vrchní fotograf Libor říkal, že se musíme fotit pouze z profilu. Taky jsme vám zapomněli říct, že je Libor úplně nejlepší na vymýšlení netradičních disciplín a vymyslel například skok do řeči či vrh stínem. Můžete si to vyzkoušet, nám to už celkem jde. Odpolední bojovku na motivy hry Elden Ring si pro nás připravil Filip. Bylo to úplně mega cool. Mohli jsme se tam setkat s bandity, samurajem, těžkooděncem, rytířem, duelistou, husitou, Kleopatrou a hraničářem. Detaily vám povíme až doma, protože celkový popis by byl na dlouho. Všem těm postavám jsme ukázali záda a získali dostatek paliva pro naše další cestování. Hledaným artefaktem byla samozřejmě zmenšenina pyramidy, jak jinak. Byla zmenšená natolik, že se vlezla do ptačí budky. Našemu ostřížímu zraku však neuteče nic a tak směle můžeme rozpohybovat stroj času a s nadšením čekat, kam nás přešoupne. Večer nám Pája povyprávěla další zajímavosti z cest apoštola Pavla a povzbudila nás, že nás může Ježíš vysvobodit od všech závislostí a spoutaností. Stroj času nás poslal do budoucnosti a tak nám nezbývá než se opět zachumlat - někteří do stanů a někteří se přidali k vedoucím a usínali pod širákem za svitu hvězd a nádherného měsíce. No a probudili jsme se v budoucnosti. Libor ráno ve skvělém obleku prolezl branou do budoucna a setkal se tam s terminátory, kteří ho ohrožovali. Také jsme zjistili, že v budoucnu bude teda pořádné horko a tak jsme si ze současnosti vypůjčili (ano, to také umíme) dopravní prostředky jako je autobus a trolejbus a vyrazili jsme se schladit na zlínské koupaliště. Cesta byla dobrodružná a tak jsme si ji zpříjemňovali roztleskáváním a zpěvem. Když nás zaměstnanci koupaliště uviděli, raději posílili počet plavčíků. Moc jsme si to užili, provětrali jsme všechny skluzavky a tobogán, schladili jsme se ve vodě a cestovali zase zpět. V tábořišti na nás kromě výborné večeře také čekal skrytý artefakt, kterým tentokrát byl světelný meč. Na nás si však nikdo nepřijde, zaseknout se budoucnu nemíníme, takže jsme hledali, až jsme našli. Pomalu nám dochází, že stroj času se rozfuní už jen 2x. Ach jo. Je tady tak krásně, že se nám prostě nechce domů. Libor nám vyprávěl o pravdě, přichystal nám optický klam a ukázal nám, jak nás někdy náš mozek oklame. No a zítra se probudíme .....máte tipy???? 

 Galerie fotek tady a tady

Renesance a současnost

Omlouváme se za pozdější update, ale nějak jsme se potřebovali dospat :o) Co si budeme povídat, 10 dní nabitých programem se musí nějak projevit. Takžeee... z budoucnosti jsme se přesunuli do renesance a tam jsme si povídali o císařském podivínovi Rudolfu 2 a géniovi Leonardu da Vincim. Dopoledne jsme se vypravili směr na již objevený hrad Lukov a vyzkoušeli, co správný oldřichovický ranger musí aspoň jednou v životě zažít a to pokořit nějakou tu skálu. My jsme pokořili skalní útvar Králky. Jsme stateční, někteří jsme to vylezli tak rychle, jako bychom šli po cestě. Fotogalerie dokládá, jak nám to krásně šlo. V táboře už na nás čekaly moc dobré bolognské špagety a hurá hledat poslední indicii vedoucí k nalezení posledního artefaktu. Zmenšenina golema byla nalezena ve stromě poblíž sprch a tak se nemusíme obávat, že zůstaneme v renasanční době. Odpoledne nás čekala výstavba renesančních hradů, kde jsme měli za úkol, abychom se tam jako kmen vlezli, hrad musel mít okno, vchod, obraz a nějakou tu výzdobu a ke konečné prezentaci jsme museli složit ódu. Naše díla byla úchvatná. Jako odměnu dostali naši vedoucí si pak vzájemně hrady zbořit a my jsme vytvořili fanzónu, ve které jsme své vedoucí povzbuzovali, ale vedoucí byli tak nabití, že to ani nepotřebovali. No a pak už jsme se nemohli dočkat na naši tradiční slavnost. Po výtečné večeři, kdy jsme si pošmákli na skvělém grilovaném masíčku a salátech, nám Marek s Matym zrekapitulovali, v jaké době jsme který den byli, co jsme zažili a my jsme si mohli trošku zavzpomínat, co jsme všechno za těch pouhých pár dnů mohli zažít. Pak nám ještě Daniel řekl pár vět o životě apoštola Pavla, mohli jsme si uvědomit, že téměř není zcela a taky to, že s čím pracuješ, to na tobě zanechá stopy, ať v dobrém nebo ve zlém. No a pak už nás čekalo celkové vyhodnocení a samozřejmě tradiční čokoládová fontána se spoustou dobrot. Mňaaam. Jak jinak, spát se nám jít nechtělo, ale co naplat, zítra se probudíme v současnosti a pofrčíme domů. Ach jo. Jsme prima parta a ještě se nám domů nechce. Ale víme, že vám se už po nás nesmírně stýská, takže jsme si sbalili saky paky a zbytek už víte :o) Galerie zde

PS: máme nějaké zapomenuté ešusy, baterky, trička...kdyby někomu něco chybělo, tak se ozvěte.